Prediktivní adaptivní tempomat

Prediktivní adaptivní tempomat lze považovat za určitý vývojový stupeň autonomního řízení. Základem jeho funkce je klasický tempomat, který je schopen pouze udržovat řidičem navolenou rychlost. Většina řidičů tuto funkci zná a využívá ji. Klasický tempomat však nedokáže reagovat na změny v dopravě, například na pomalejší vozidlo vpředu, a stále drží nastavenou rychlost. Pokud řidič včas nezasáhne, hrozí riziko kolize. Právě z tohoto důvodu byl vyvinut adaptivní tempomat, který automaticky upravuje rychlost podle aktuální dopravní situace.

Z hlediska aktivní bezpečnosti je adaptivní tempomat pokročilejším asistentem, který autonomně sleduje a vyhodnocuje situaci před vozidlem. Adaptivní tempomat automaticky upravuje rychlost tak, aby udržel bezpečnou vzdálenost od ostatních vozidel. Některé systémy dokonce umožňují plynulé zpomalení až do úplného zastavení a následné opětovné rozjetí bez zásahu řidiče.

Moderní technologie umožňují posunout hranice ještě dál, což vedlo ke vzniku prediktivního adaptivního tempomatu. Tento systém nejenže reaguje na dění před vozidlem, ale dokáže dění také částečně předvídat. Jak toho dosahuje? Prediktivní adaptivní tempomat využívá data z multifunkční kamery a navigačního systému, díky nimž dokáže v předstihu upravit rychlost. Tím zajišťuje plynulejší průjezd zatáčkami nebo automaticky zpomalí při vjezdu do obce, aby nedošlo k překročení rychlostního limitu.

Jak prediktivní adaptivní tempomat funguje v praxi?

Fungování je podobné jako u adaptivního tempomatu, s tím rozdílem, že běžný adaptivní tempomat zpomaluje pouze tehdy, když před sebou detekuje pomalejší vozidlo. Pokud žádné nevidí, jednoduše udržuje nastavenou rychlost a nebere v úvahu blížící se zatáčky nebo křižovatky.

Prediktivní adaptivní tempomat však pracuje jinak – ví, kde se právě nacházíte, a co vás na cestě čeká, aniž byste museli mít v navigaci zadanou trasu. Pokud se vozidlo s aktivovaným prediktivním tempomatem blíží k zatáčce, nejprve na ni řidiče upozorní prostřednictvím digitálního přístrojového štítu. Pokud řidič nereaguje, systém automaticky zpomalí na rychlost, kterou vyhodnotí jako bezpečnou pro průjezd zatáčkou, a po jejím projetí opět zrychlí na původní nastavenou hodnotu.

Jak již bylo zmíněno, prediktivní adaptivní tempomat představuje určitý mezistupeň k autonomnímu řízení, které se bude v budoucnu dále zdokonalovat. Zatím je však při jeho zásazích jasně patrné, že celý proces řídí elektronika. Reakce vozidla mohou někdy působit nedostatečně, jindy naopak přehnaně nebo příliš pomalu. Většina řidičů nakonec neodolá a do řízení automatice zasáhne – jinak by si mohli připadat jako v autoškole…