Oldřich Uhlík

Oldřich Uhlík (1.11.1888 – 13.8.1964) Podnikatel a jeden z předních prvorepublikových karosářů a zakladatel původní karosárny s názvem Karosa. Tento název vlivem nešťastných poválečných událostí a komunistického znárodňování dostala karosárna Josefa Sodomky, která byla rovněž vyvlastněna. Ale nepředbíhejme událostem …

Oldřich Uhlík se narodil jako páté dítě v rodině koláře Štěpána Uhlíka. Kolář byl řemeslník, který vyráběl ze dřeva vozy a kočáry, včetně loukoťových kol. Tato živnost se v rodině Uhlíků dědila již dvě staletí, a tak se i Oldřich Uhlík vyučil kolářem. Po vyučení odešel do Prahy nasbírat zkušenosti. První praktické zkušenosti získal na Smíchově při stavbě pohřebního vozu pro magistrát města. Ale již brzy mu měly učarovat především automobily.

Během let 1908 až 1909 vystudoval státní mistrovskou školu v oboru kolář. Při studiu pracoval na své první automobilové karoserii, tehdy ještě celodřevěné. Po studiích se nechal zaměstnat u předního vídeňského karosáře A. Armbrustera, kde se již plně mohl věnovat automobilovým karoseriím. Jeho působení však nebylo dlouhé. Díky neshodám s horlivým vídeňským vlastencem a zaměstnavatelem panem Armbrusterem jeho karosárnu záhy opustil. Než se v roce 1909 vrátil zpět do domů, zkusil ještě štěstí v karosárně pana Bláhy, rovněž ve Vídni.

Od roku 1910 působil v karosárně firmy Laurin & Klement, zde sbíral zkušenosti další dva roky, než odjel do Paříže. Zpět do Prahy se vrátil v roce 1913 tentokrát již s myšlenkou na založení vlastní továrny. Začátek první světové války však změnil nejen jeho plány a tak po jejím skončení v roce 1920 nastoupil jako ředitel pražské karosárny Kačer-Andras.

V roce 1921 konečně zakládá svůj vlastní podnik s názvem Karosa. Dnes je tento název spojem především s Karosou Vysoké Mýto, ale k tomu mělo teprve dojít. Původní karosárna nesoucí název Karosa byla založena Oldřichem Uhlíkem a jeho společníky, panem Viktorínem a Žemličkou v pražských Holešovicích.

První významnou zakázkou byla výroba závodní karoserie na podvozku Austro-Daimler, kterou si nechal postavit pan továrník Hugo Urban Emmerich na závody v Karlových Varech. Termín byl, vzhledem k nutným technologickým prodlevám při výrobě dřevěné karoserie, téměř šibeniční. Práce byla nakonec dokončena za rekordní dva týdny a pan továrník nešetřil chválou. Chvála se dostala k uším těch správných lidí a zakázky se začaly hrnout.

V té době si karoserie vedle bohatých lidí a továrníků nechávala dělat řada známých osobností, jako byla např. Eliška Junková, Lída Baarová atd. Karosárnu však neživila pouze výroba karoserií pro osobní vozy. V továrně se vyráběly rovněž užitkové nástavby a různé reklamní vozy.

Když došel stavební prostor pro nutné rozšiřování továrny, prodal pan Uhlík svůj podíl v Karose svým společníkům a založil si na zelené louce nový podnik ve Strašnicích. Nová továrna nesla název: „Nová karosárna O. Uhlík, továrna karoserií Praha Strašnice“ a byla založena v roce 1927. Spolu se zkušenostmi továrníka Uhlíka přešla i řada původních zaměstnanců z Holešovické továrny. Novou klientelu opět tvořili na jedné straně bohatí podnikatelé a továrníci, tuzemská šlechta a známé osobnosti. Tato klientela vyžadovala ve směs luxusní karoserie či závodní speciály. Na druhé straně velkou část zakázek tvořili autodopravci, živnostníci i státní subjekty. V továrně se tak vyráběli i karoserie na autobusy, dodávky, valníky či sanitky a poštovní autobusy se zabudovanými schránkami.

Alespoň pár ukázek z karosárny pana Uhlíka:

Praga Lady herečky Lídy Baarové
Karoserie vznikla podle návrhu významného designera firmy Aero Josefa Voříška na šasi Pragy Lady s motorem o zdvihovém objemu 1661 ccm s výkonem 25,7kW a maximální rychlostí 100 km/h. Elegantní roadster byl v roce 1936 na pařížském autosalonu oceněn zlatou medailí.

Aero 1000 S Coupe
Na malém podvozku Aero 1000 S Coupe vznikla v roce 1934 velmi pohledná aerodynamická karoserie pro Otakara Nimshause, který se s ní plánoval zúčastnit závodu 1000 mil československých. 

foto: Zdeněk Patera, auta5p.eu

Expediční Tatra 72
Pro manželé Baumovi vznikla v roce 1935 obytná nástavba na podvozku Tatry 72 6×4, která sloužila při jejich cestě kolem světa. Izolaci od chladu či naopak horka řešily dvojité stěny, vyplněné korkem.

Bugatti 46 Jiřího Kristiána Lobkowicze
Čtyřsedadlová uzavřená karoserie na podvozku Bugatti 46 pro J.K.Lobkowicze s posuvnými dveřmi, které tak byly chráněny proti potlučení při otevírání v úzkých průjezdech zámeckých sídel.

Přišla však druhá světová válka, během které se podnik musel přizpůsobit momentální situaci a je logické, že mnoho pěkných luxusních vozů nevznikalo. Firma byla zapojena do válečné výroby pro třetí říši.

Když v roce 1945 došlo ke znárodnění velkých podniků, byla Uhlíkova karosárna ještě ušetřena. V továrně vzniklo např. 50 sanitek na podvozku Praga Lady či pojízdná knihovna Škoda 706R. V karosárně se také začala připravovat lukrativní zakázka na 200 hliníkových karoserií pro sportovní vozy britské značky Donald Healey Motor Company. Při získávání této zakázky předčila karosárna Uhlík dokonce dnes mnohem známější karosárnu Sodomka z Vysokého Mýta, což svědčí o jejich kvalitě. Koncem roku 1947 vznik první prototyp s moderní hliníkovou karoserií.

Bohužel přišel únor 1948, který znamenal konec slibné spolupráce s automobilkou Healey i slibné budoucnosti karosárny Uhlík. Zakázku pro Healeyho převzal Bertone.

Karosárna Uhlík ještě karosovala osobní automobily Škoda Superb pro Ministerstvo vnitra, ale pak již karosovala pouze nástavby nákladních vozů. V roce 1954 se stal podnik na základě vládního rozhodnutí součástí Automobilových závodů Klementa Gottwalda. Továrna byla vyvlastněna a pan továrník, který ji vybudoval z ničeho, se nakonec stal třídním nepřítelem. V takto přejmenované karosárně se deset let vyráběli kabiny legendárních nákladních automobilů Praga V3S a S5T. Následně byla výroba definitivně ukončena.

Zakladatel firmy byl komunistickou stranou ve svých šedesáti letech zatčen a internován ve Svatém Janu pod Skalou u Berouna. Po třech měsících se kvůli vysokému věku mohl vrátit domů. Nesměl ale pracovat v oboru. V roce 1951 dostal Oldřich Uhlík na Vinohradské třídě infarkt. Vrcholným obrazem té doby byl dopis z Karosy Vysoké Mýto z 1. února 1952:

”]ak Vám zajisté známo, jeví se na Vašem kontě osobním ku dni 31. 12. 1948 zůstatek per 468 986,15 Kč ve Váš neprospěch, který dosud nebyl nijak zlikvidován.”

Komunisté mu tedy ukradli podnik, který vybudoval s veškerým vybavením, zařízením a materiálem, ale ještě mu byl připočítán k tíži dluh, který vznikl tím, že nezaplatil daň za zestátněný majetek. Následně byl předvolán na obvodní národní výbor, kde mu za asistence příslušníka Sboru národní bezpečnosti, pracovníka Komunistické strany Československa a příslušníka Státní bezpečnosti oznámili, že s ohledem na nedostatek bytů se musí vystěhovat mimo Prahu. Za místo pobytu mu určili Chřibskou u Děčína ve Šluknovském výběžku. Ústřední výbor hl. m. Prahy zrušil Oldřichu Uhlíkovi nájemní smlouvu na byt v Mrštíkově ulici na základě zákona č. 138/1948, uplatňovaného vůči těm, kdo ohrožovali bezpečnost jiných nájemníků, případně se provinili krádeží, výtržnictvím či opilstvím. Dne 8. srpna 1952 byli paní Silvestrina Uhlíková a Oldřich Uhlík vystěhováni na státní útraty do nejsevernějšího místa republiky.

“Jakjest to možné? Tolik čestných funkcí jsem vykonával po dvacet let a najednou jsem tímto paragrafem poznamenán jako nebezpečný člověk, a to Ústředním výborem hl. m. Prahy!!! Kde to žijeme?” zapsal si Oldřich Uhlík.

Po měnové reformě mu vyměřili důchod 642 korun s nárokem na uhlí zdarma a oběd za korunu. Navzdory alergii hlídal v balírně koření, coby kolář si přivydělával zhotovováním topůrek, kosišť a násad pro sousedy. Čtyři roky před smrtí dorazili exekutoři kvůli nezaplacené dlužné dani za znárodněnou továrnu. Oldřich Uhlík zemřel 13. srpna 1964, po osmi letech byl rehabilitován a vdova obdržela náhradu 550 Kč.  

Foto/zdroj: www.aero-ig.de/cont_aero_uhlik.htm
Klíčová slova: slavní konstruktéři, karosář, Oldřich Uhlík