Emisní norma EURO
Emisní norma Euro platná v zemích Evropské unie stanovuje limitní hodnoty výfukových exhalací.
EURO je závazná emisní norma stanovující limitní hodnoty výfukových exhalací. Emisní norma EURO omezuje množství oxidu uhelnatého (CO), uhlovodíků (HC), oxidů dusíku (NOx) a množství pevných částic (PM). Hodnoty se uvádějí v miligramech na ujetý kilometr. Tyto čtyři látky však nejsou jediné, které automobil do ovzduší vypouští. Je zde např. oxid uhličitý, který je často zmiňován v souvislosti s globálním oteplováním a celkově je to velmi medializovaná látka, norma EURO však množství CO2 vůbec neřeší! Ve výfukových plynech jsou dále obsaženy rovněž sirné sloučeniny atd. – složení výfukových plynů naleznete zde.
Zavedení nové generace emisní normy EURO však není jednorázová akce. Nově nastupující norma se logicky týká nejprve modelů nově představených na evropském trhu (např. pro EURO 6 byl stanoven termín 1. 9. 2014). Vozy, které do té doby vstoupí do prodeje, nemusí nově nastupující emisní normu splňovat! Nutno však říci, že většina renomovaných výrobců nově přicházející emisní normu EURO splňuje s předstihem. Majitelé starších vozů mohou zůstat v klidu, těch se nové předpisy netýkají.
Přehled limitů jednotlivých emisních norem EURO:
Rok/norma | CO
[g/km] |
NOX
[g/km] |
HC + NOX
[g/km] |
HC
[g/km] |
PČ
[g/km] |
||||
1992 | I | 3,16 | 3,16 | – | – | 1,13 | 1,13 | – | 0,18 |
1996 | II | 2,20 | 1,00 | – | – | 0,50 | 0,70* | – | 0,08** |
2000 | III | 2,30 | 0,64 | 0,15 | 0,50 | – | 0,56 | 0,20 | 0,05 |
2005 | IV | 1,00 | 0,50 | 0,08 | 0,25 | – | 0,30 | 0,10 | 0,025 |
2009 | V | 1,00 | 0,50 | 0,06 | 0,18 | – | 0,23 | 0,10 | 0,005 |
2014 | VI | 1,00 | 0,50 | 0,06 | 0,08 | – | 0,17 | 0,10 | 0,005 |
BENZÍNOVÉ MOTORY, NAFTOVÉ MOTORY
* 0,90 pro motory s přímým vstřikováním paliva
** 0,10 pro motory s přímým vstřikováním paliva
Jak zkouška probíhá:
Aby vozidlo splnilo platnou emisní zkoušku EURO, musí se podrobit šesti základním zkouškám. Sedmá zkouška je test funkce OBD. Jednotlivé zkoušky jsou podrobně popsány v předpise č. 83 EHK/OSN – Jednotná ustanovení pro schvalování vozidel z hlediska emisí znečišťujících látek podle požadavku na motorové palivo. Pro více detailních informací o jednotlivých podtestech si přečtěte šedý rámeček.
Zkouška typu I Jedná se o stěžejní zkoušku, která ověřuje výfukové emise vznikající po studeném startu. Postupy a podmínky zkoušky jsou přesně určeny předpisem č. 83 EHK/OSN. Tento předpis mimo jiné určuje: podmínky okolí, nároky na zkušební vozidlo, použité palivo, nastavení vozidla při zkoušce atd. Měření probíhá za laboratorních podmínek na tzv. vozidlovém dynamometru (lidově brzdě). Samotný postup zkoušky emisí je rozdělen do dvou základních cyklů: městský a mimoměstský. První část zkoušky zahrnuje čtyři základní městské cykly a trvá 780 sekund. Průběh zrychlení a hodnota dosahovaných rychlostí je patrná z grafu nahoře. Je dobré si všimnout, že vozidlo 12x zastaví, během celého městského cyklu používá pouze tři rychlostní stupně. Nejnižší „kopec“ v grafu představuje krátkou jízdu pouze na jedničku, následuje jízda 1-2, nejvyšší „kopec“ v městském cyklu je jízda na 1-2-3. Průměrná rychlost v městském cyklu je 19 km/h a ujetá vzdálenost je 1 kilometr. Druhá část zkoušky simuluje mimoměstský provoz a trvá 400 sekund. Během tohoto testu automobil zrychluje z klidu až na doslova chvilkovou rychlost 120 km/h. Průměrná rychlost v tomto testu je 62,4 km/h a ujetá vzdálenost 6,955 km. Na tomto místě je třeba upozornit na to, jak málo má takovýto cyklus společného s realitou! Jen pro příklad uveďme, že aerodynamický odpor roste s druhou mocninou rychlosti. Což mimo jiné znamená, že při rychlosti 120 km/h bude čtyřnásobný oproti 60 km/h. Nehledě na možnosti, kterými výrobci méně či více legálně obchází regulérnost už tak dost zavádějícího testu – Dieselgate. Zkouška typu II Zkouška typu III Zkouška typu IV Zkouška typu V Zkouška typu VI Zkouška OBD |
Historie:
První emisní norma zabývající se množstvím výfukových zplodin vznikla v Kalifornii v roce 1968. Na starém kontinentu začala platit první evropská emisní norma až v roce 1971 – EHK 15. První emisní norma s označením EURO se objevila až v roce 1992. Od té doby téměř pravidelně, každé čtyři roky, vyjde nová emisní norma EURO. S každou novou generací emisní normy EURO se snižují emisní limity škodlivých látek ve výfukových plynech. Čím vyšší je číslo normy, tím větší je její přísnost (nižší limity). V roce 2014 vstoupila v platnost zatím poslední platná verze – emisní norma Euro 6.
Emisní norma Euro 3, která vstoupila v platnost koncem roku 2000, byla do jisté míry přelomová. Přinesla totiž kromě pravidelného snížení limitů škodlivých částic taky povinnost vybavit nově vyráběné benzínové automobily systémem palubní diagnostiky OBD. Pro naftové motory přišla tato povinnost až s normou EURO 4. Další novinkou normy EURO 3 bylo, že limity pro oxidy dusíku a uhlovodíku, které dosud byly brány dohromady, byly odděleny na samostatné hodnoty.
Víte, že:
Jak zjistím, jakou normu můj motor splňuje?
V českém technickém průkazu zatím přímo uvedenou normu EURO nenajdete. Najdete zde však údaj o normě EHK (např. Euro 3 = EHK 83.05). Normu EURO používají pouze země Evropské unie, ale Česká republika do EU vstoupila až v roce 2003. V Německu je situace daleko jednodušší. Emisní normu, kterou motor splňuje, najdete přímo v technickém průkazu.
Platí emisní normy EURO i pro nákladní automobily?
Stejně jako vozidla i emisní norma EURO je rozdělena na kategorie. Normy pro osobní vozidla a lehké užitkové automobily jsou číslovány arabskými číslicemi. Pro těžká nákladní auta a autobusy se používají římské číslice.
Foto/zdroj: archiv
Klíčová slova: Emisní norma, Euro, emise