Nájezdový úhel

Přední a zadní nájezdový úhel patří mezi normalizované údaje o vozidle, mezi tzv. základní rozměry vozidel, které jsou stanoveny normou ČSN 30 0026 – „Rozměry vozidel“, která vychází z platné mezinárodní normy ISO 612 z roku 1978. Velikost nájezdového úhlu je, vedle světlé výšky a přejezdového úhlu, určujícím parametrem pro průchodnost vozidla terénem. Nájezdový úhel označuje maximální úhel, pod kterým může vozidlo najet na překážku (například obrubník, svah nebo terénní nerovnost), aniž by se dotklo podvozku nebo nárazníku.

Definice:

Nájezdový úhel je největší možný úhel mezi základnou a rovinou, která je tečná k pneumatikám, zároveň mezi touto rovinou a podložkou neleží žádný pevný bod karoserie. Není-li uvedeno jinak, hodnota nájezdového úhlu se určuje při celkové hmotnosti automobilu.

α – přední nájezdový úhel (approach angle); β – zadní nájezdový úhel (departure angle)

Příklady velikosti nájezdových úhlů:

Přejezdový úhel:

Pokud jde o posuzování terénních vlastností vozidla, je dalším důležitým parametrem tzv. přejezdový úhel (ramp breakover angle), chcete-li úhel nájezdu na rampu. Jedná se o úhel, při kterém vozidlo pomalou rychlostí přejíždí přes rampu, aniž by podvozkem dosedlo na její hranu. Stanovení tohoto úhlu je znázorněno na obrázku níže, je pro něj určující rozvor náprav a světlá výška vozu.

Přejezdový úhel je udáván pouze u skutečně terénních vozidel, v katalogu běžného osobního vozidla tento údaj většinou nenajdete.