CC (Coupe Cabrio)
Vozidla zvaná kupé-kabriolety vycházejí svou konstrukcí z klasického kabrioletu, který je doplněn skládací pevnou střechou s mechanismem. Karoserie kupé-kabrio též označované jako CC, se staly doslova hitem začátku tisíciletí. Dnes však z katalogů automobilek téměř vymizely.
Samotný název napovídá, že karoserie typu CC (Coupe Cabrio) kombinuje karoserie kupé a kabriolet. Jedná se tedy o dvoudveřový automobil s pevnou skládací střechou. Skládání střechy je většinou elektrické a nevyžaduje vystoupení z automobilu. Střecha se pomocí mechanismu skládá do zavazadlového prostoru, který ji ve složeném stavu téměř vyplňuje.
V novodobé historii mezi typické představitele kategorie kupé-kabrioletů patří: Peugeoty 206/207/307 CC, Citroën C4 CC, Ford Focus CC, Volvo C70 CC, Volkswagen EOS, BMW Z4, Opel TwinTop atd.
Historie vzniku:
Za tvůrce prvního kupé-kabrioletu bychom měli považovat Američana jménem Ben Ellerbeck. Tento rodák z Utahu navrhl a postavil již v roce 1922 první skutečný kupé-kabriolet. Přestavba byla provedena na automobilu Hudson Super Six vyrobeném v roce 1919. Navržený mechanismus přesunu střechy byl zcela manuální a dokonale funkční. Ben Ellerbeck sice svůj nápad nabídl automobilkám Ford a Packard, ale ani jedna o jeho nápad neprojevila zájem. Benův nápad upadl v zapomnění.
Až v roce 1932 si nechal patentovat francouzský stylista a inženýr Georges Paulin velmi důmyslný mechanismus skládání střechy. Paulin své řešení patentované pod číslem 733.380 nazval Éclipse.
Pro movitější klientelu bylo ve třicátých letech velmi módní koupit si od automobilky pouze samostatný podvozek s motorem a nechat si vyrobit ve vybrané karosárně individuální stavbu karoserie podle přání. Paulin tedy se svou nápaditou inovací oslovil karosárnu Pourtout. Na majitele karosárny Marcela Pourtouta udělala navržená skládací konstrukce velký dojem. Společně tedy začali pracovat na zakázce stavby karoserie se skládací pevnou střechou typu Éclipse pro jednoho Pourtoutova zákazníka. K této přestavbě bylo použito podvozku značky Hotchkiss.
Výsledek jejich práce byl dokonale funkční, střecha se skládala za pouhých 15 sekund a navíc byla karoserie velmi elegantní. Na pařížském autosalonu v roce 1933 však nemohl být kvůli obchodním neshodám s majitelem vozu výsledek jejich snahy vystaven.
V letech 1933 a 1934 se prostřednictvím pařížského prodejce Darl´Mat zrodila spolupráce s automobilkou Peugeot. Díky této spolupráci mohla karosárna Pourtout vyrobit hned několik vozů Éclipse na podvozcích Peugeotu 401 a 601. V té době již byl mechanismus doplněn elektromotory a působil velmi luxusním dojmem. Takto upravené vozy tedy slavily velký úspěch.
Druhá světová válka však další vývoj a rozvoj automobilů se skládací střechou pozastavila. Po válce už jim doba tolik nepřála. Svůj podíl na tom měl nedostatek solventních zákazníků v celé Evropě a rovněž nástup samonosné karoserie. Spojené státy americké však po vyhrané válce zažívaly hospodářský rozmach.
Automobilka Ford představila v roce 1957 model Ford Fairlane 500 Skyliner, který svou nápaditostí navazoval na předválečné Peugeoty a zároveň přicházel s jednou novinkou. Střecha Fordu byla totiž konstruována jako dvou dílná, aby bylo možné tak velkou střechu lépe složit. Nakonec bylo vyrobeno 48 tisíc exemplářů se skládací pevnou střechou, takže se dá skutečně mluvit o první sériové produkci kupé-kabrioletu.
Novodobá reminiscence:
V druhé polovině devadesátých let 19. století se k oprášení myšlenky skládací pevné střechy odhodlala značka Mercedes-Benz u modelu SLK. Tentokrát bylo navržené řešení prostorově tak kompaktní, že mohlo být nasazeno i u modelu s menší karoserií typu roadster.
Po roce 2000 nastal obrovský boom a téměř každá automobilka chtěla nabízet model se skládací pevnou střechou. Nevýhody této koncepce jako: velká hmotnost mechanismu, spolehlivost chodu mechanismu, zabrané místo v kufru a v neposlední řadě nízký zájem zákazníků, vedly automobilky k odlivu zájmu o tento typ karoserie.